Vietnamská studentka VUT vystupující v reportáži byla za poslední týden čtyřikrát kontrolována policisty. Vnímá to jako obtěžování ze strany policie. Na pocity má samozřejmě plné právo. Má však na základě toho cizinecká policie, která kontroly ubytoven provádí svoji činnost omezit? Nehodlám zaobalovat fakta a tvořit z nich politicky korektní vatu. Za posledních několik let vytvořila vietnamská komunita nezanedbatelné hodnoty. Asi vinou společenského prostředí ke mně bohužel pronikají pouze ty činy, které se dají zařadit do rubriky Kriminální ústředna pátrá, řeší, odhaluje. Porušování autorských práv, hydroponické zahradničení a pašování jsou pouhým vrcholkem pagody, jejíž základy skrývají hustou síť malinkatých chodbiček, kterými se do ČR dostává základní surovina nezbytá pro život celého organismu komunity. Totiž pracovní síla.
Těžko můžu mít obyčejným, chudým rolníkům za zlé, že chtějí žít lépe. Naopak. Vietnamci jsou velmi činorodí a houževnatí. Kdo z nás by vydržel v mrazech a plískanicích dřepět u malých, na černo připojených kamínek a vyhlížet nakupování chtivé starousedlíky na tržnicích? Kdo z nás by vděčně stál šestnáct hodin u pásu ve fabrice za minimální mzdu, kterou nejspíš shrábne někdo jiný? Lidi nakupují, výrobní linky běží.
Problémy nastanou, když starousedlíci nakupují jinde a pásy se zadrhnou. Vietnamečci svým otrokářům zaplatit musí. Z okovů utéct nemohou – na jejich penězích závisí členové rodiny doma ve Vietnamu i Vietnam samotný. Když nemohou vydělávat legálně, vydělávají jak se dá. K tomu je ovšem potřeba určitý prostor a klid. Cizinecká policie nehodlá nikomu zajišťovat ani jedno, ani druhé.
Rádi pomáháme a chráníme. Neradi se díváme na zneužívání vymožeností, které je ČR ochotná poskytovat. V průběhu války ve Vietnamu místní bojovníky chránily podzemní labyrinty v Cu-chi, teď je stejně dobře chrání nepřehledné bludiště českých zákonů. Podzemní chodby bránili odhodlaní partyzáni, legislativní brání dobře zaplacení advokáti. Nemá cenu aby si ,,cizina“ hrála na ctnostné rytíře v blyštivé zbroji brázdící svůj rajon na bílých koních. Občas musíme házet bláto do očí a útočit ze všech stran. Někdy mineme, ale v drtivé většině víme proti komu na naší úrovni stojíme.
Také Vietnamci u nás studují na vysokých školách bez nostrifikací. Akademiky to nezajímá, policajty jo. Hlavně Vietnamci uzavírají sňatky účelově pouze kvůli získání pobytu. Matrikářky to leckdy nezajímá, policajty jo. Na ubytovnách schovávají padělané peníze, oblečení, kolky, rodné listy pasy a lidi převedené přes ,,zelenou“ hranici. Ochránce lidských práv to možná nezajímá, policajty jo.
Zkrátka a dobře – možná nestačíme na všechno, možná občas prohráváme, možná občas děláme chyby, možná nás nikdo kromě advokátů druhé strany neškolí. Ale učíme se.
Jenom mimochodem – Michal z uvedené reportáže a tento Michal jsou totožné osoby. Tady na Moravě ho známe docela dobře.