PČR je poměrně velká firma s padesáti tisíci zaměstnanci. V jejím nitru působí dva odborové svazy a řešení problémů za jejich přispění by nemusel být problém. Členskou základnu Nezávislého odborového svazu PČR tvoří cca 5000 policistů. Menší Unii bezpečnostních složek (UBS) platí členský příspěvek půl druhého tisíce členů. Je tedy zřejmé, že odbory zastupují něco málo přes deset procent všech zaměstnanců. Toto nevelké číslo v mých očích netvoří silného partnera pro vyjednávání.
Když se dva perou…
Obě organizace si navíc konkurují a štěpí tím své síly. Vždyť UBS vlastně vznikla jako protest proti domnělé nedostatečné činnosti svého rivala. Vzájemné rozpory činí desetinku hlasů jež dohromady zastupují ještě bezvýznamnější. Nadšení v boji za práva policistů je chválihodné. Bohužel protesty za vyšší platy nedosáhnou žádoucích změn a obraz policie v očích občanů příliš nevylepší. Jak je vidět na počtu odborářů, ani v očích policistů. Je třeba si uvědomit, že když se dva perou, třetí stojí opodál a bezstarostně se směje.
Nemá cenu si nalhávat, že nálada uvnitř policie je růžová. Nebál bych se ji označit za agónii. Není důležité zda ji do tohoto stavu dohnala souhra náhod, špatný management nebo kombinace obojího. Oceňuji snahu odborů o pomoc jednotlivcům, kteří na vlastní kůži pocítili zvůli arogantního, nekompetentního a dezorientovaného vedení. Neměly by však ztrácet ze zřetele vyšší cíle a zaměřit se právě na ně. Ani velká pomoc utiskovanému jedinci větší počet členů nepřivede.
Stokoruna na pásce
Nebylo by možná na škodu přestat se handrkovat o stokoruny na výplatních páskách a zaměřit se na závažnější problémy. Najít spokojeného policistu je nadlidský úkon a nespokojenost nepramení pouze z výše žoldu. Věřím, že mnoho z nás by tak usilovně neřešilo navyšování nebo poklesy platu o drobné, za které bojují odbory, pokud by se pozornost upřela na nejpalčivější problémy. Smysluplná, promyšlená a dobře organizovaná snaha o řešení problémů je to, co mi chybí.
Je třeba vystoupit z bezpečného stínu anonymity, přestat pokřikovat jeden přes druhého, stěžovat si (i když je na co) a začít něco dělat. Na internetových ani intranetových stránkách odborových svazů PČR lze najít pouze nic neříkající fráze. Zájemce bude marně hledat vytyčení konkrétních problémů a strategií jak je řešit. Jako první krok na cestě za lepší a funkční policií by to mohlo stačit. Kdo má oči, vidí že shora pomoc nepřijde.