Hlavní novinkou je oddělení tohoto útvaru od běžné policie. Spočívá ve změně podřízenosti jejího ředitele, a tedy i celého útvaru, z personální pravomoci ministra vnitra. I kvůli snaze o větší apolitičnost bude ředitele Inspekce jmenovat vláda po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny a kontrolu bude provádět rovněž poslanecká sněmovna. Pokud tomu dobře rozumím, znamená to, že existují obavy z propojenosti politiků a příslušných policistů. Nechápu sice, proč by měl mít některý politik zájem ovlivňovat inspekci (pokud tedy není zrovna vyšetřován a nechtěl by se jejím prostřednictvím zbavit nepohodlného vyšetřovatele), ale dobrá. Jenom mi připadá divné, že ředitele uvedeného útvaru bude jmenovat vláda. Toto přece logicky odporuje zájmu na jeho odpolitičtění. Vláda je asi méně politická než ministr vnitra. Komu to ten ministr vlastně podléhá? To je řešení, při kterém vlk ještě nežral, ale půlka kozy už chybí.
Z důvodové zprávy k zákonu dále vyplývá, že motivem změny je fakt, že 34% veřejnosti nemá důvěru v dostatečně spolehlivou práci na odhalování trestné činnosti v řadách policie (výzkum agentury Stem/Mark).
Sám jsem byl jednou, zato opakovaně, šetřen, kvůli údajnému agresivnímu a nevhodnému chování při pobytové kontrole. Jelikož jsem se ničeho nedopustil, nic se neprokázalo a potrestán jsem nakonec nebyl. Po prvním kole podala stěžovatelka stížnost na kolegy, kteří mě šetřili a opakovaně i na mne. Následně si dva kontroloři, major a kapitánka, až z pražského Ředitelství cizinecké policie udělali výlet do Zlína, aby věc prozkoumali. Během sepisování mého vyjádření zkoušeli takové finty, ze kterých se mi dělalo špatně. Chvilku si hráli na hodného a zlého poldu (ano, opravdu se to používá, americké filmy někdy nelžou). Mámili ze mě detailní informace o věci, od jejíhož údajného spáchání uplynulo asi půl roku a kterých jsem následně udělal ještě desítky. Chtěli mě totiž nachytat na rozporech v detailech výpovědi. Do protokolu vpisovali věty, které jsem nikdy neřekl. Po mém ohrazení je milostivě vymazali.
Běžný řadový policista se inspekce bojí jako čert kříže. Ne pro jejich nekompromisní přístup, ale kvůli pochybným praktikám podobným těm, které jsem popsal. Státním zástupcům se vytýká, že policistům navrhují často pouze podmínečné tresty. Není se čemu divit, protože oni ví jak tito lovci lebek (běžné slangové označení) pracují.
Vrcholnou nehorázností nového zákona je zkouška odolnosti vůči protiprávnímu jednání, neboli zkouška spolehlivosti. Inspekce policie bude mít zákonnou možnost na policistu nastražit situaci, která prověří jestli se v jejím důsledku nedopustí trestného činu. Podle důvodové zprávy nesmí zkouška vyvolat úmysl osoby spáchat protiprávní jednání. Negativní výsledek zkoušky by měl být důvodem k zahájení trestního řízení. Jaké trestné činy mají zákonodárci namysli? Mě napadá zneužití pravomoci veřejného činitele a přijímání (vyžádání) úplatku. Chápu to tak, že policista bude vystaven nějaké zátěžové situaci a následně se bude zkoumat jeho chování. Neměl bych proti tomuto experimentu vůbec nic, kdyby z policistů nedělal lidi druhé kategorie. Oproti běžným občanům nesmí být policista členem politické strany nebo hnutí, ani vykonávat činnost v jejich prospěch. Nesmí být členem kontrolních nebo řídících orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost a nesmí také vykonávat jinou výdělečnou činnost, než službu (s několika výjimkami). Naštěstí jeho volební právo je mu milostivě ponecháno.
Aby nedošlo ke zbytečnému nedorozumění opakuji ještě jednou, že proti zkoušce spolehlivosti nemám nic. Ať mě klidně zkouší nebo odposlouchávají. Jenom bych chtěl aby se testovali minimálně všichni zaměstnanci státu. Začít by se mohlo třeba ve Vsetíně nebo Sněmovní ulici číslo 4 v Praze.