Reklama
 
Blog | Miloslav Zdražil

Teorie elit

Na vyšší místa (ve státní správě obzvlášť) se může dostat jenom člověk, který někomu podlézá nebo se na příslušné místo dostal pouze díky známostem, a přitom je neschopný. Tento rozšířený názor mnozí považují za neměnný fakt. Na každém šprochu pravdy trochu, ale já mám osobní zkušenosti jiné.

Když jsem jako mladý, krátce sloužící policista, přestal šlapat chodník a dostal jsem se na odbornější kancelářské místo, šeptalo se, že jsem vedoucímu, který mě přijímal, za židli zaplatil, což je nesmysl. Neznám důvod proč si vybral mě. Možná jsem prostě udělal dobrý dojem. Jednu dobu jsem dotyčnému oddělení dokonce velel, přestože jsem věkem i služebně nejmladší. Může to vést k mnoha barvitým doměnkám, avšak důvod je prostý. Všichni případní kandidáti se diskvalifikovali svým přístupem a zbyl jsem v podstatě jediný, kdo přicházel v úvahu. Místo jsem odmítl, proto mi byla pozice vedoucího nařízena. Nebylo potřeba někomu podlézat. Moje manželka zase učila na policejní škole a když nastoupila, noví kolegové se jí ptali kdo ve škole jí místo dohodil. Přitom práci sehnala na inzerát. To, že někdo neuspěje ve výběrovém řízení, přece ještě nemusí znamenat, že vybraný uchazeč je známý pana ředitele.

Nědělám si iluze, že na zmiňovaných místech sedí pouze ti nejlepší odborníci, které bylo možno vybrat. Lidé se na vedoucí pozice dostávájí různě, ale Paretova teorie elit dává naději i těm, kteří se v daný okamžik neprosadili.

Na počátku tvoří vládnoucí elitu odborníci, kteří se v příslušném oboru opravdu vyznají. Bohužel časem zjistí, že se stačí držet teplé židle a svou práci ,,delegovat“ na podřízené. Aby tato taktika prošla a fungovala dlouhodobě, musí se zbavit lidí, kteří je mohou ohrozit a na uvolněná místa dosadit zaměstnance loajálnější. Podmínkou je, aby nebyli tak schopní a zkušení, že by svého šéfa ohrozili. Ti časem zjistí totéž co jejich šéfové a zařídí se stejně.

Reklama

Tento mor postupně proleze všechny úrovně řízení. Utvoří se silná a soudržná komunita vládnoucí elity, která neumožňujě vstup nikomu jinému. Konečným efektem tohoto procesu je nahromadění schopných lidí v řadových pozicích. Vidí, že nemají šanci na postup a to je frustruje. Trvá to tak dlouho, dokud si neuvědomí, že jejich nadřízení jsou naprosto neschopní a proto se je snaží odsunout od válu. Logicky se to časem musí povést, protože ti nad nimi už ztučněli a vyšli ze cviku, polevili v ostražitosti . Zbaví se jich a zaujmou uvolněná místa. Na nejvyšších místech jsou zase ti nejschopnějš a časem zjistí, že stačí držet se teplé židle…

Tento cyklus se neustále opakuje. Pokud trvá nepřiměřeně dlouho, a nevládnoucí elitě se nedaří převzít vládu, dojde k revoluci. Celý tento jev se odehrává za bezhlesného přihlížení širokých nekvalifikovaných mas. Elitě usilující o vládu (tzv. liškám) se podaří je zmanipulovat a s jejich nevědomou pomocí dosáhnou vytýčeného cíle. Plebs není schopen uvědomit si neměnnost vlastní situace. Pokud vládnoucí třída mezi sebou nemá tzv. lvi schopné potlačit revoluci silou je nucena stáhnout se ze svých pozic.

Ani pro běžného občana není těžké odhadnout v jaké fázi je nyní Česká republika. Jak je to u policie se člověku zvenčí pravděpodobně odhaduje hůř. Podle mého názoru se v jejím nejnižším patře líhne dost lišek, které zvolna získávají zkušenosti a trpělivě čekají na svou příležitost. Jsou si dobře vědomy přítomnosti lvů a našlapují opatrně. Doufám, že ve vedení příliš rychle nezvlčí.